Krátký příběh - Kamarádství

23. října 2012 v 19:36 | Lůla

Já a Oliver jsme byli nejlepší kamarádi od malička, jsme sousedi a chodíme spolu do školy, Oliver je ale starší. Nejsme oblíbení, ani moc známí.
Já nosím rovnátka a Oliver brýle, dokonale se k sobě hodíme, Olivera baví číst, mě taky, máme stejné zájmy, Olivera baví ježdění na kole a ve sportech je úplně bezvadnej! Prostě byli jsme nerozlučná dvojka už od malička. Rano, když jsme chodili do školy, Oliver dva krát pískl a já vycházela z domu.
potom se to jednoho dne prostě změnilo, mě sundali rovnátka a začali si mě všímat kluci. Chodili jsme do devítky a já se dostala na špičku ve škole, kdyždej chtěl se mnou kamarádit, nebo mě alespoň trochu poznat. Přestala jsem se s Oliverem bavit, když jsem slavila patnácté narozeniny, došel k nám u prostřed mejdanu, všichni se mu začali smát a já mu řekla at vypadne. Od té doby jsem se s ním nebavila.
Tohle vše co jsem napsala jsem udělala před třema rokama. Od té doby mě třídní machr zatáhl do velkýho průseru. Byly v tom drogy. Rodiče mi to asi nikdy neodpustí, ale co teprve Oliver. Šla jsem se na něho zeptat, jemu je ted už devatenáct a mě osmnáct. Nejdřív mi otevřela jeho maminka a říkala, že je na intru a že dojede o víkendu.
Znovu jsem se zastavila, byl doma a šel se mnou ven. Je ted hrozně vysoký a brýle už taky nenosí, je krásnej a určitě posiluje! Vůbec bych ho nepoznala! Jak jsem ho takhle mohla přehlížet?? Vždyt já jsem ho měla tolik ráda a vím, že on mě taky, ted už ho nemám jen ráda, jsem do něj zamilovaná. Zase jsme začali být kamarádi.
Po měsíci jsem se dozvěděla že Oliver, můj Oliver už má jinou holku! Proč?! Když jsem se to dozvěděla, byla jsem rozhodnutá, řeknu mu, že ho miluju a že bez něj nepřežiju! Když jsem mu to říkala, jen se na mě díval jeho krásnýma očima a potom otevřel pusu a myslela jsem, že řekne, taky tě miluju! Opak, on mi řekl, že mě miloval, tehdy když nám bylo čtrnáct, i s rovnátky jsem byla jeho nejlepší a nejkrásnější kamarádka! Miloval mě jak jen to šlo! Já jsem mu hrozně ublížila, ted miluje tu svoji! Řekl mi to a odešel, nechal mě na houpačkách, kde jsme si hráli, když jsme byli malí!
Já bez něj ale nemůžu být! Kdyby tak šel vrátit čas! Začít znovu! Hned! Na zemi ležela žiletka, vzala jsem ji a řízla jsem. Potom už byla jen tma. Musím začít zvovu.....

.......
je sice takový jakože vymyšlený jakože typický, ale je krásný!! :))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik vás tu je? :P

Klik :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama